Co se má stát, stane se

Podívala se na kytici rudých růží. Třicet dva. Jako společně prožitých let. Eliška se zahleděla na vedle ní spícího Alexandra a ponořila se do vzpomínek…

Rozhodnutí

Přijímací zkoušky složeny úspěšně

Pro velký počet uchazečů jsme se rozhodli vás nepřijmout ke studiu

Věty se jí honily hlavou stále dokola. Zkoušky jsem udělala, ale nevzali mě? Prý pro velký počet uchazečů. Ale proč zrovna já?! Měla jsem se místo gymplu hlásit na ekonomku, jak jsem původně chtěla.

„Odvoláš se,“ zaslechla matčin rázný hlas.

„Myslíš? Vlastně… za pokus to stojí.“

***

Týdny ubíhaly. Každý pracovní den nedočkavě otevírala poštovní schránku. A cítila zklamání vždy, když se probírala reklamními letáky a stále tam nebyl dopis pro ni.

Až konečně. Ruce se jí zachvěly. Tak! A je rozhodnuto! Párkrát se nadechla a vydechla. Roztrhla obálku a vytáhla přeložený list papíru. Ještě chvilku posečkala, než ho rozevřela, aby nabrala sílu k přečtení nezvratného.

přijata

Jediné tučně napsané slovo, které ji upoutalo na první pohled. Zírala na něho a až za pár sekund pochopila, co znamená.

„Vzali mě! Vzali mě! Jooo!“ Křičela nahlas a vzala schody úprkem, aby mohla tu radostnou novinu všem zavolat.

Prázdniny utekly rychle a nastal první den v nové škole. Eliška se těšila i trochu bála současně. Na prosklených vchodových dveřích visely seznamy jmen čerstvě přijatých studentů. Hledala své jméno. Našla ho na prvním listě pod nadpisem 1.A. Přečetla si i další jména.

Jen Zdena z mé třídy základky je tady. Hm, tak s tou si zrovna moc nerozumím. Je taková uzavřená, divná. A co Jana? Její oči se přesunuly k seznamu 1.B. Jana, Hanka, Petra i Radka jsou v béčku. No to si dělají srandu!?!

Zaplavila ji vlna zklamání. Všechny její kamarádky zařadili do jiné třídy. Do háje! Ale co s tím?

Rozhlédla se po místnosti. Zatím tam bylo jen pár jejích nových spolužáků a spousta volných lavic. Zabrala si židli v třetí řadě u dveří. Očima sledovala vcházející. Až se konečně objevila i Zdena. Zrak jí klouzal od jednoho k druhému, a když spatřila známou tvář, rozzářila se a hned se k ní hrnula. Sedla si vedle ní, aniž by se zeptala, zda smí. A dala se do řeči. Mluvila a mluvila. Její přísedící se nestačila divit. Tohle že je Zdena? Ta Zdena introvertka?

Monolog přehlušilo zvonění a příchod třídní učitelky.

Po informativní hodině o studiu Eliška vyběhla ze třídy a na chodbě se srazila s dívkou.

„Promiň,“ omluvila se. Pak si uvědomila, že ji od vidění zná z bývalé školy.

„Ahoj, Eli,“ pozdravila. Elišku to překvapilo. Sice věděla, o koho jde, ale nepamatovala si, že by se spolu někdy bavily.

„Ze seznamu na dveřích jsem zjistila,“ pokračovala Magda, „že všechny moje kámošky jsou v áčku. Což mě teda nakrklo. A tvoje spolužačky jsou zase ve třídě se mnou. Tak mě napadlo, co kdybychom se přehodily?“

„Co? Jak to myslíš?“

„No ty půjdeš místo mě do béčka a já místo tebe do áčka. Už jsem se na to ptala ředitele. Prý když se domluvíme my dvě mezi sebou a třídní učitelky s tím budou souhlasit, jemu je to jedno.“

„Cože?“ vykulila na ni oči. „Ty jsi mluvila s ředitelem o tom, že chceš do jiné třídy, než tě zapsali?“

„Jo. Co ty na to?“

Ona tu myšlenku zpracovala velice rychle. Ucítila šanci dostat se k Janě a dalším. Vlastně vůbec nebylo o čem váhat.

„No jasně. Pokud by to bylo možné. Ale… fakt s tím nebudou potíže?“

„Neboj, nebudou. Fajn, já to zařídím. Po další hodině se tu sejdeme, jo?“

„Dobře.“

Eliška přemítala o tom, co se jí právě přihodilo. Opravdu bych se mohla dostat do třídy k holkám? Tak to by bylo perfektní. Už se nadechla, že to vyklopí Zdeně, ale pak se zarazila. Co když to nevyjde? A co když to vyjde? Ta z toho nadšená asi nebude. A tak mlčela.

Příštích čtyřicet pět minut se vleklo neskutečně pomalu. Se zazvoněním sebrala tašku z pod lavice, na Zdenu zavolala „Ahoj!“ a vyběhla ze třídy. Magda na chodbě ještě nebyla.

Objevila se asi po dvou minutách i se starší paní.

„Tak ty chceš ke mně do třídy?“ zeptala se učitelka.

„Ano, ale jenom jestli to nevadí,“ odpověděla nejistě.

„Pojďme za paní učitelkou Válkovou, domluvíme se.“

Pro Elišku to byl den plný zvratů. Nejdřív zklamání, smutek, pak odevzdání a smíření, až po vzrušení, naději a vítězné nadšení.

***

Druhého září vstoupila do pro ni opět nové třídy. Přisedla si k Janě, jak jinak. Do začátku první hodiny chybělo deset minut, když…

Vešel on. Vysoký, štíhlý, černovlasý kluk s modrýma očima. Zamířil do první lavice a posadil se. Jako v transu zírala na jeho záda.

„Co je s tebou?“ drcla do jejího ramene Jana.

Nemohla odpovědět, nemohla se hnout. Chtěla se zahledět jinam, ale jeho bledě modré tričko ji hypnotizovalo dál. V tom se otočil. A jejich oči se setkaly…

Vstala a přivoněla k růžím. Cesta k setkání vedla oklikami, ale přece se našli. Eliška věřila, že o čem je rozhodnuto, že se má stát, stane se, i kdybychom se tomu jakkoli snažili zabránit. Co nebo kdo o tom rozhoduje, nedokázala slovy vypovědět, ale uvnitř sebe to cítila.

 

Rubrika: Povídka

1 komentář

  1. Krásné, děkuji❤…“Náhoda“ střídá „náhodu“?, aby se stalo TO, co se má stát?…úžasné!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..