Zlatá brána otevřená…

„Ujasněme si to: vy chcete, aby se otec vašeho dítěte finančně podílel na péči o něho, je to tak?“ zeptal se advokát.

„Ano,“ kývala horlivě.

„Podáme tedy návrh soudu na stanovení výživného. Ať pan Zelich platí.“

„Jenže on tvrdí, že Matýsek není jeho,“ rozčileně se svěřuje klientka.

„Aha, takže nejprve musíme podat žalobu na určení otcovství.“

„Asi ano,“ souhlasila o něco méně odhodlaně.

*

„Výsledky testů DNA jednoznačně ukázaly, že pan Zelich není otcem vašeho dítěte,“ oznámil advokát nezpochybnitelnou pravdu své klientce.

„Á sakra,“ vzdychla.

„To nevadí, teď zažalujeme toho pravého tatínka,“ uklidňoval ji.

„Hm… víte…“ soukala ze sebe neochotně mladá svobodná matka, „ona to tehdy byla děsná diskotéka,“ a po tvářích se jí rozlil ruměnec.

Rubrika: Povídka